Vznik ŠUAC neboli Šumavské Unie Amatérských Cyklistů je spojen s osobami Miroslava Švátory a Pavla Čáchy. Miroslav Švátora, dosavadní a doposud jediný ředitel ŠUAC ,se dostal k cyklistice vlastně oklikou. Původně hrál fotbal, ale v 90.letech utrpěl zranění, které mu neumožňovalo fotbal nadále hrát a tak začal jezdit na kole. V letech 91 až 93 jezdil různé pohárové soutěže, ale vzhledem k dojíždění ze Šumavy to byl vždy tak trochu časový a dopravní problém. Nejen z tohoto důvodu na konci léta 1994 založil s Pavlem Čáchou a několika sušickými cyklisty organizaci ŠUAC - Šumavskou Unii Amatérských Cyklistů.
Organizace ŠUAC se během 13 uplynulých sezon vyvíjela výkonnostně i organizačně. Nemalou zásluhu na dnešní podobě naší amatérské unie má hlavní sponzor - plzeňská firma Ramala Radka Mušky a Marka Šilhavého, která vstoupila do dění ŠUAC v roce 1996. Svoji podporu amatérské cyklistiky poskytují dodnes, za což jím patří nemalý dík. Po hlavním sponzorovi dostal posléze ŠUAC i nový přídomek Pohárová soutěž Ramala Cup.
Prvního ročníku se zúčastnilo asi 85 startujících, seriál měl tehdy pouze 4 závody. Hned následující rok ale nastal opravdový boom, protože se přihlásilo do soutěže cca 220 cyklistů. Byli to nejen mladíci, ale i velké množství starších borců, kteří jezdili závodně pod ČSC a měli na svém kontě nejeden vítězný vavřín. S nárůstem závodníků došlo k rozšíření počtu závodů na 8, v dalším roce na 12 a až postupně k současným 16 závodům. Do celkového hodnocení jednotlivců se počítá poměrná část z celkového počtu pořádaných závodů. Například letos je to 10 závodů z celkových 16, vloni to bylo 9 z 15. V soutěži družstev toto ustanovení neplatí, počítají se body ze všech závodů, bodují vždy tří nejlepší cyklisté z družstva.
Rokem 1996 dochází k zavedení licencí a s tím k dlouhotrvajícím sporům, jestli s amatéry mohou jezdit výkonnostní cyklisté s licencí C. Tohle konfliktní téma postupně vyprchalo do ztracena a napomohlo tomu i rozvrstvení cyklistů do současných kategorií B I. (18 - 40), B II. (40 – nad 60 let, ženy) a kategorie Hobby. Do kategorie Hobby schvaluje vstup vedení ŠUACu, které dohlíží, aby se nějaký z „vlků“ nedostal mezi „ovečky“. Dnes je výkonnostní situace taková, že na startu s námi amatéry stojí závodníci známých oddílů a ne vždy mají jasné snadné vítězství. Zajímavostí je, že od konce Gira di Karlovy Vary se závodů ŠUAC pravidelně účastní i partička "kluků" z Karlovarského kraje a rozhodně nejsou jen do počtu.
Zpět k historii - jak počet závodů narůstal, měnily se trasy a délky závodů a tak z původních tras dnes zůstaly pouze tři - oblíbená časovka dvojic Klatovy - Nýrsko a zpět, klasiky Okolo hradu Velhartice a Horažďovický trojúhelník. Dalšími tradičními závody se staly úvodní časovka Klatovy - Švihov, Šumavské okruhy, VC Kašperských Hor, VC Kramolín, Chudenické okruhy - dnes přeměněné v mistrovství ŠUAC "Kozí prd", kriterium na Lopatárně a závěrečná časovka Sušice - Modrava. Zmizely bohužel závody jako Nýrsko - Pancíř, Nebílovské okruhy se svojí 13 % stojkou (jezdila se celkem 4x v jednom závodě) a časovka družstev, která se jezdila okolo letiště Klatovy. V dnešní době se zde během jednoho dne jezdí etapový závod Stavmal - dopoledne časovka a odpoledne závod s hromadným startem. Cílem ředitelů jednotlivých závodů je snaha o to, aby si závodníci zazávodili, i když nedojedou první a o to by v amatérských závodech mělo jít asi nejvíce. Převládl trend nestavět jen okruhy s množstvím kopců, které mnozí slabší cyklisté měli problém objet ve zdraví. Rychlostní disciplíny v letošním roce zvýšily svůj podíl na všech závodech na 7 z 16 - 3 časovky, 4 kriterijní závody - VC Ramala v Druztové u Plzně, VC Mariánských Lázní, VC Konstantinových Lázní a část etapového závodu Stavmal v Klatovech.
Loňský ročník pohárového seriálu se sestával z 14 závodů (VC Strakonic byla zrušena z organizačních důvodů). Na závodníky čekaly tři časovky, jedno kriterium, dva společné klasické závody s JAL, jeden etapový závod a sedm klasických závodů. Závody s JAL byly příjemnou novinkou, konaly se výměnnou formou tj. jednou JAL u ŠUAC a jednou ŠUAC u JAL. První společný závod byl v Kašperských Horách, kde výjimečně ředitel závodu Ríša Nový neměl objednané špatné počasí s deštěm a sněžením. Tratě tohoto závodu nejsou nikdy lehké, v letošním roce to platilo obzvlášť, zejména v úseku Myší Domky – Zhůří, kde závodníci nastoupají 551 výškových metrů na 9,5 km. Mně osobně na tomhle závodě překvapilo, když nás v úseku těsně za vrcholem stoupání dojela špice kategorie B2 - cca 5 veteránů - v čele s Frantou Raboněm starším a úsek do Horské Kvildy jsme jeli mezi 50-ti a 60-ti km/h. Jak řekl výstižně jeden ze spolujezdců: "Franta si myslí, že je v Krylackém a jede se Sosnou hodinovku" :-).
Druhý společný závod se jel na okruhu u Sedlce. JAL se nedali zahanbit a tak se jelo na okruhu, který sice neměl takové převýšení jako VC Kašperských Hor, ale stoupalo se tam třikrát do nepříjemných táhlých stoupání. Závěrečný kopec do cíle vedoucí kolem sjezdovky (13 %) připomínal oblíbený závod Nýrsko – Pancíř, který končil stoupáním z Hofmanek na Pancíř se závěrečným dojezdem do krátkého 18 % stoupání. Sedlec – Prčice končila podobně, ještě na startu jsem se divil, proč nám ředitel závodu přátelsky radil, abychom se nestyděli jít pěšky, že to není ostuda. Pro hodně lidí to ostuda nebyla. :-)
Z dalších stojí za zmínku závod Šumavské okruhy v Sušici, který osobně považuji za jeden z nejhezčích závodů ŠUAC vůbec. Spojuje v sobě super organizátory, trať s těžkými stoupáními i rovinatými rychlými pasážemi a co nejdůležitější - neopakovatelnou atmosféru. Peloton se jako každý rok trhal na stoupáních Čeňkova pila - Srní a v obávaném kopci na Keply. Sjezd k Velharticím je jeden z mála, kde se dá jet kolem 90 km/h.
Mistrovským závodem byl vloni stejně jako předloni „Kozí prd“ u Klatov, což je trochu zavádějící název pro dost těžký závod v kopcích severozápadně od Klatov. Na stránkách Roadcyclingu už jsem o něm psal v srpnu loňského roku. Posledním závodem, o kterém se zmíním, je VC Konstantinových Lázní, což už vlastně není oblast Šumavy. Lázeňské město hostilo závodníky již popáté a opět to byl strhující a napínavý závod. Na rovinatém okruhu se najdou pouze dva malé prudké brdečky, ale právě tato malá stoupání spolu s vysokou rychlostí působily jako vyřazovací síto. Na tomto závodě se pravidelně prosazuje František Raboň starší, který se od té doby, co přestal trénovat dorost a začal znovu jezdit, neustále zlepšuje. Ukazuje to pravidelně na Giant lize plzeňské Lopatárny i na jiných závodech.
ŠUAC má několik top závodníků u kterých lze 100% říct, že "mají nárok" na úspěch. Mezi muži v BI jsou to Karel Ptáček, Tomáš Bauer, Roman Hanzelín, Jirka Voráček, Beďa Průcha, Jarda Kovář, Radek Muška. Dlužno poznamenat, že letošního vítěze Karla Ptáčka lze považovat za jakýsi fenomén ŠUACu. Závodí od roku 1995, kdy po problémech s třísly přestal běhat a začal jezdit na kole. Od té doby, pokud nemá technický problém, stojí většinou na stupních vítězů a v konečném účtování vyhrává ŠUAC pravidelně.
Mezi dalšími jmény na startovních listinách najdeme jména jako František Raboň starší, Kumhera, Lacina starší, Chmelař, Eiselt, Svoboda nebo Mandaus. Žen je bohužel mezi Šumaváky málo, takže alespoň jmenujme Kristinu Vaňáčovou a Marcelu Kožíškovou.
Další informace a hlavně kalendář soutěže, rozpisy jednotlivých závodů, průběžné pořadí, archív výsledků, fotogalerie atd. najdete na http://www.sweb.cz/sos.suac/.
© 2005 - 2021 SAC ČR - Sdružení amatérských cyklistů České republiky | Kontakty | Facebook |